Většina žen, mě nevyjímaje, se po dlouhé měsíce od porodu moc nevyspí. Ženské tělo s tímto spánkovým deficitem samozřejmě počítá a již dopředu během těhotenství tvoří tukové zásoby a po porodu produkuje hormony lásky a štěstí, díky kterým ženě stačí spát přerušovaně a stejně se může cítit dostatečně vyspaná. Jenže jednoho dne prostě tukové zásoby dojdou a tělo a mysl se navrací do „normálního“ režimu. No spíše do režimu: to co jsem ještě včera zvládala, mě již dneska vyčerpává a už fakt nemůžu tímto tempem dál. A my stojíme před rozhodnutím, jestli kojení ukončit nebo alespoň omezit nebo se nezbláznit.

Jsem pro plynulý přechod a jsem taky pro to, aby byla spokojená maminka a ne jen dítě. Vždycky budu dělat vše pro své děti, ale ne pokud nebudu mít dostatečně ráda sama sebe. Takže s podporou Martina jsem se rozhodla, že mám právo se po 18 měsících nepřetržitého nočního kojení dvojčat vyspat.

Kluky jsem na to připravovala už několik dní předem. Vnitřně jsem k nim promlouvala a dávala jim najevo, že už je v noci kojit déle nemůžu. Nemohla jsem spát, ani se jít odreagovat někam ven, protože kluci chtěli v noci jen mě, resp. hlavně moje prsa! Prostě mě jen tak trošinku využívali.

Pár dní potom, když už bylo klukům 18 měsíců jsme se společnými silami do ukončení nočního kojení pustili. První noc jsem si šla lehnout ke starším dětem do pokoje, protože jsem věděla, že bych pláč dvojčat a jejich škemrání psychicky neunesla a nakonec je nakojila. Martin s nimi zůstal sám, a já zpoza zavřené dveře slyšela, jak brečí. Martin zpíval, mazlil, tulil a byl to ten nejcitlivější tatínek, kterého si jen mohli přát. Tu noc jsem spala snad ještě míň než ty předcházející, ne vlastně nespala jsem vůbec. Pořád se mi hlavou honilo, jestli bych tam za nimi neměla jít a dát jim, na co jsou zvyklí. Vydržela jsem to jen díky myšlence, že mým příchodem by bylo Martinovo trápení do této chvíle zbytečné. A jak jsem se podivila, když za mnou v 6 ráno přišli krásně vysmátí chlapečci, které jsem si hned přitulila k sobě a nakojila s vědomím, jak moc je miluji a oni zase mě.

Druhou noc už jsem šla spát do ložnice. Kupodivu se kluci vzbudili asi jen dvakrát, trošku vlastně úplně malinko si poplakali, ale prsa se už nedožadovali. Stačilo si je jen přitulit, povídat jim, jak moc je mám ráda a bylo nám všem dobře. Já však ani druhou noc nespala dobře, stále jsem se budila v naučených intervalech, ve kterých jsem je kojívala, a kluci spali až do osmi do rána!

Třetí noc jsme si s Martinem pustili film a na celý se v klidu dodívali. Poprvé od porodu jsem viděla celý film!!! Šli jsme spát a kluci se neprobrali. Celou noc jsem se budila ke spícím dětem! A kluci vážně spali opět až do rána a já zase ne.

Ukončení nočního kojení tedy proběhlo bezbolestně pro všechny, jen já bláhová jsem si myslela, že se konečně dobře vyspím. Chyba lávky, mému tělu trvalo několik týdnů, než se to naučilo, než vystoupilo z naučeného programu, že nemůže spát. Ale teď už všichni spíme až do rána. A my s Martinem jsme si od té doby zašli už několikrát na večerní rande a já viděla spoustu filmů! AAAAAACH!

Takže milé ženy, jde to! A co víc, jde to bezbolestně, bez traumatu a všichni dokonce mohou být spokojení! O to jde! Abychom se všichni doma cítili šťastní!

Bez čeho by se to neobešlo? Bez lásky, pevného rozhodnutí, správného načasování a partnerské podpory. Děkuji Ti, muži můj statečný!